Váš prohližeč nemá zapnutý JavaScript. Některé části webu a jeho funkce mohou být nefunkční nebo se špatně zobrazovat. Doporučujeme Vám JavaScript v prohlížeči zapnout.

Váš prohližeč nepodporuje dnešní standard a některé části webu se proto mohou zobrazit špatně. Doporučujeme Vám aktualizovat verzi vašeho prohlížeče nebo použít modernější.

Aktuality
PRODEJNÍ MÍSTA - UNGER 18˚ & ROHOZECKÁ PIVNÍ PÁLENKA
novinka PRO VÍCE INFORMACÍ ROZKLIKNĚTE ODKAZ
LIMITOVANÉ SPECIÁLY Z ROHOZEC
novinka Sváteční období už pomalu klepe na dveře a v Pivovaru Rohozec se rozhodli nám toto období ještě více zpříjemnit. Přichystali si hned dvě limitované novinky, které na Rohozci nemají obdoby. Na chuť si přijdou jak pivaři, tak i fanoušci něčeho tvrdšího.
Akce
WŠECHNOCHUŤ
ŽIVÁ HUDBA V ROHOZECKÉ RESTAURACI - WŠECHNOCHUŤ
TRAKTOR
TRAKTOR + PŘEDKAPELA SEVEN

S ROHOZCEM ZA SVATÝM JAKUBEM ANEB JAK NEVĚŘÍCÍ TOMÁŠ DORAZIL DO SANTIAGA DE COMPOSTELA

S ROHOZCEM ZA SVATÝM JAKUBEM ANEB JAK NEVĚŘÍCÍ TOMÁŠ DORAZIL DO SANTIAGA DE COMPOSTELA

Jsem na cestě 21 dní a není kam jet, poslední roh, poslední pár odrazů a odkládám koloběžku na náměstí před katedrálou v Santiagu, kde mi jde v ústrety kamarád Jirka, který dokončil svou pouť o týden dříve a rozhodl se, že na mne počká. Objímáme se a začínáme na sebe chrlit zážitky, kterých jsme oba plní.

Tři týdny si tuto chvíli představuji, první dva týdny je pro mne vysněným cílem, poslední týden spíše obavou, co stane ve chvíli, kdy pouť skončí. Skončí totiž i uklidňující rutina, kdy (až na výjimky) mám pevný režim dne: 5:00-6:00 budíček, 7:00-7:30 odjezd, 21:00-22:00 příjezd do auta, 24:00-1:00 večerka.

Ať se může zdát, že režim je poměrně náročný, tempo jízdy není smrtelné a člověk musí jet s výhledem na počet zbývajících kilometrů a dá se dobře volit tempo, aby naplánovaný počet dní nebyl nijak výrazně překročen. Párkrát tedy jedu 200 km/ den, spíše však měně 150-160/den a na poslední den si nechám dětských 75 km, mám naplánovaný první oběd (chuleton de vaca – steak o kterém se mi posledních pár dní zdá) v restauraci.

Na jízdu má samozřejmě největší vliv terén a počasí, rána jsou občas mrazivá -2/-4, přes den příjemných 15-18 (výlet by se tak mohl překřtít také na „cibule na výletě“...pokud se přidá k ránu ještě vlhkost mívám na sobě i 8 vrstev oblečení) a jak známo sněhulák není dobrý tempař! Ještě podstatněji člověka zpomaluje podklad (šotolina, písčité cesty, makadam, travní úseky atd.), proto je nasnadě, že čas na restaurace přes den nebyl a díky tomu (s výjimkou posledního týdne, kdy se začnou hromadit poutníci) člověk jede ve svém koloběžkovém rauši osamocen a má tak šanci větrat své zaneřáděné mozkové závity. Je to i díky jazykové bariéře, v Německu ještě trpělivě vysvětluju klasické dotazy na motor, střídání nohou. Ve Francii již se omezíme na základní francouzský úvod dotazujícího, mou brilantně zvládnutou odpověď ve francouzštině, že vládnu jen angličtinou, trochu německy, rusky a bravurně česky. Následuje plamenný komentář mého miboledoborce, ze kterého usoudím, že by do Santiaga asi sami volili trochu jiný povoz. Vůbec se během cesty naučím, moc ze svého záměru neříkat, hlavně ve Španělsku, kde již jsou poutníci jazykově vybaveni, pravdu říkám jen, když s poutníky tlačím koloběžku do nějakého dlouhého kopce (přeci jen sázka je sázka a průměrný hovor s poutníky se u mne pohyboval kolem 20 minut a to se fakt nedá).

Počasí posledního týdne je ve znamení oteplení přes den, ale ráno je stále zima, tedy vrstvím. V rámci Španělska jsem projel několik několik oblastí, začal jsem horskou Navarrou, pokračoval do vinařské oblasti La Rioja s centrem v Logroňu, projel se 200 km po typické španělské Mesetě (náhorní plošina zabírající velkou část vnitrozemí Španělska), až po opět rozmanitou Galicii.

Celá pouť, zde dostává v posledním týdnu úplně jiný rozměr, těžko říci, zda je to přibývajícími poutníky, trasou vedoucí kolem monumentálních památek, chováním obyvatel na trase, ale něco je najednou trochu jiné, stávám se najednou součástí cesty, kterou vyšlapaly miliony poutníků přede mnou (Camino francés je nejoblíbenější poutnická trasa).

Profilově je poslední týden také nejnáročnější, cestou je potřeba zdolat několik pasů kolem 1500mnm a mimo úseku Burgos-Leon (cca 200 km) moc rovinu nepotkáte.

Nicméně pro mne osobně právě Španělská část byla nejhezčí, po dvou týdnech se již můžete na tělo spolehnout, nic moc Vás extrémně nebolí, umíte již odhadnout, kdy můžete trochu zabrat a kdy je výhodné si odpočinout, nedostatek spánku již není tak cítit (průběžně se Vám zvyšuje hladina adrenalinu). Nastupuje sice trochu opatrnější jízda (když jsem se doposud nevyválel, nechci s tím nyní začínat) a vzhledem ke stavu plášťů především ve sjezdech je potřeba být ve střehu.

Poslední den jsem si připravil odpočinkový, ráno jsem vyměnil nouzový hygienický režim za reálnou teplou sprchu s mýdlem, ručníkem a dokonce je dopoledne tak pěkně, že jdu do čistého dresu s kraťasy (poprvé pouze s 1 bundou)!!!!!!

Od rána jsem samozřejmě trochu naměkko a jen časový plán mne zvedá z odpočinkových míst na další přískok směr Santiago (s kamarádem jsme domluveni na 16:00 před katedrálou). Jedinou tmavou skvrnou byl zavřený podnik ve vsi O Pino, kde dělají nejlepší chuleton na trase – (tak to mi bylo opět do breku...klasická poutnická plačka), no nic, vedle sem si dal 3 standardní chody (číšník se pořád koukal, kdy přijdou další kamarádi), v karavanu jsem doplnil zásoby rohozeckého Skaláku (Jirka je také od Turnova tak jsem mu chtěl udělat radost) a zdolal poslední 2 hodiny cesty.

V 16:15 dojíždím před katedrálu a pouť je u konce. S Jirkou na sebe chrlíme zážitky (už je zde pár dní, tak se domlouváme na dalším programu). Trvám na steaku a tak nacházíme krásný podnik, kde prožívám první letošní Vánoce. Samozřejmě navštěvujeme kryptu a jdeme na večerní mši, které naši pouť v Santiagu završí. Nakonec zapaluji několik svíček s přáním, aby se rodině, mým blízkým, kamarádům, přátelům, podporovatelům, koloběžkářům obloukem vyhýbaly nemoce a mohli si tak plnit své nejen koloběžkové životní sny.

Na závěr chci ještě jednou poděkovat za podporu své rodině, kamarádům a všem co mi přes nejrůznější média posílali zprávy. Pravdou je, že jste byli se mnou a pomáhali mi koloběžku dostat ve stanoveném času do cíle a v některých obzvláště hezkých momentech (déšť, zima či kombinace) jste mne „strkaly“ vpřed!!!

Martině samozřejmě moc děkuju za inspiraci, trasa byla krásná, výživná a zážitky z ní budu vstřebávat ještě dlouho.

Díky také sponzorům a podporovatelům: PIVOVAR ROHOZEC (bez Skaláku bych nedojel!!!), MIBO Koloběžky  a Kickbike - Koloběžky s příběhem za koloběžky a vybavení (nakonec vzhledem k mému špatnému nastavení Race Maxe jsem většinu cesty odjel na Revu). Mibo Revoo se s cestou popasovalo na jedničku, terén byl místy hraniční spíše na terénní Kickbike Cross 29er s nějakými gravelovými koly, ale zase na pěkných cyklostezkách to frčelo!!!

Jsem moc rád, že se povedlo dodržet časový harmonogram poutě a tak ušetřené peníze za nápoje a vybavení věnuji Hospicu u Sv. Zdislavy www.hospiczdislavy.cz, včetně vyhrané sázky. Částka 16300 kč již byla připsána na účet.

Pokud se budete chtít přidat k této dobročinnosti, můžete mi věřit, že Vaše dary budou pomáhat v organizaci, kde dělají svou práci srdcem!

Tomáš

 

 

#mibo #kickbike #miboscooters #miborevoolution #kickbikeracemax #rohozec #pivorohozec #pivovarrohozec #turnov

Zpět na přehled aktualit